Kluk: "Pane, proč na sobě nemáte boty?"

Patrik: "Ale mám, to jsou takové ponožkoboty, v kterých se normálně chodí ven."

Kluk: Zamyslí se. "To není pravda. Nic takového neexistuje."

Patrik: "To víš, že existuje. Sáhni si na špičku, že je tvrdá, jestli mi nevěříš."

Kluk: Sáhne si, uteče a za chvíli se vrátí s dalšími dětmi :-D


Tenhle rozhovor jsem zažil na dětském hřišti, kde jsem Skinners zkoušel poprvé. Ostatní děti to dost pobavilo a ta naše starší by od té doby nejradši chodilo ven v ponožkách, když Skinners vytáhnu :-D

Co to vlastně jsou ty Skinners?

Jak jsem to už popisoval v rozhovoru s klukem, jsou to takové ponožky s vyztuženou podrážkou a vložkou. Vyrábí je česká firma Skinners Technologies, která je nazývá výstižněji jako Ultrakompaktní obuv pro cestování a volný čas.

Se Skinners jsme dali síly dohromady v rámci jedné z našich výzev - Ultrahoral 2021. Více informací o výzvě a výhře v podobě Skinnersek najdete na stránce výzvy.


Jak se takové Skinners nosí?

Já, Věrka i Standa jsme od Skinners dostali na vyzkoušení jeden pár a v rámci tohoto článku se chceme podělit o naše zkušenosti s jejich nošením.

Patrikovo nošení

Při vybírání velikosti je důležité koukat spíš na centimetry než na velikost obuvi. Věrka na to nedala a musela botky jednou vracet, protože jí byly moc velké. Napodruhé už to ale vyšlo. Já s tím problém neměl a mohl jsem je zkoušet jako první. Nechystal jsem se nikam do lesa, ale musel jsem do města. Po asfaltu a po chodníku je cítit, že je povrch dost tvrdý, ale kupodivu mě ani jednou nic nepíchlo do nohy, ani jsem neměl pocit, že by podrážka byla nějak tenká.

Zkoušel jsem jednou vyrazit v ponožkách a jednou bez nich. Bez ponožek mi přišlo, že se mi v nich dost potí noha a na delší pochůzku mi určitě bylo pohodlnější nošení s ponožkou. Zkoušel jsem i jízdu na koloběžce a překvapilo mě, že se šlo odrážet dost bez problémů. Jediný problém, který jsem měl byl ten, že mi uvnitř botky sjížděla vložka, kterou jsem musel srovnávat. Vložka je vyjmutelná, takže by to třeba problém vyřešilo, ale k tomu jsem se ještě nedostal.

Nejlepší zážitek jsem ale měl o víkendovém výletu do Besedických skal. Je tam parádní okruh (asi 3 km) s jedním vrcholem Sokol (563 m), který je ideální pro rodinnou procházku. Chvíli jsme museli jít po asfaltu, ale když jsme konečně šlápli na lesní cestu, tak jsme se nemohli nabažit toho pocitu. Najednou se šlo jako v bačkůrkách. Bylo v nich hezky teplo, nerovnosti, jehličí, kamínky ani větvičky absolutně nevadily. Už se těším, až v nich zase půjdu do lesa :-).


Věrka testuje

Za sebe musím pochválit rychlou a absolutně bezproblémovou reklamaci. Tak dlouho jsem váhala jestli si vzít velikost XS nebo XXS a dokola jsem si přeměřovala nohu, až jsem se nakonec přiklonila k XS, protože spíš odpovídaly běžné velikosti mých bot vel. 38. No a špatně jsem udělala :-D. Byla jsem na rozhraní velikostí, ale měla jsem si vybrat tu menší. Takže moje rada: změřte si nohu od paty k palci a kdyžtak zaokrouhlete dolů. Je rozhodně lepší zvolit tu menší velikost, ta se spíš rozchodí, ve větší je dost nepříjemná, jak tam je místo u prstů. Ale teď pojďme k tomu, jak se mi nosily. Strašně jsem se na ně těšila, protože je mám v merku už nějaký měsíc a teď se nám poštěstilo, že jsem je dostali na testování. Takže jsem je zkusila ještě doma a chodila v nich půl dne po bytě. Zprvu je nutné překonat trochu nekomfort, že je to vlastně ponožka :-D. Mě osobně ze začátku trochu vadilo, že pletení končí kousek nad ostruhou a jsou takové kotníčkové, takže jsem měla pocit, že se mi vyzouvají. Ale po hodině jsem si na to zvykla a fakt se mi v nich chodilo skvěle. Úplně si je dokážu představit třeba do posilky nebo na rotoped.

Druhý den jsem měla možnost je vyzkoušet i v terénu. A na lesní cestě mě překvapilo jejich pohodlí. Trpím na nedokrvování končetin a trochu jsem se bála, že mi bude zima. Normálně jsem si do nich vzala ponožky a bylo mi příjemně teplo. I když jsem nesla naše živé 15kg břemeno, tak jsem necítila nerovnosti v podobě malých kamínků nebo větviček. Šlo se hezky. Co za mě považuji za nejlepší zážitek, byl seběh z kopce po lesní pěšině. Úplně jsem létala, jak kdybych na noze nic neměla. Takže myslím, že je sem tam vezmu na běhání na měkký povrch místo botasek. Jediný okamžik, kdy to bylo na hraně byla chůze strmým terénem po skále a kamenech dolů. To se v nich trochu klouzala noha a bylo cítit, že vložka se točí, kam chce ona. Za mě tedy za první požitek dávám 1-. Sympatické na Skinnerskách je, že jsou lehké a sbalitelné do pytlíčku, který k nich dostanete v zásilce. Určitě se hodí pro delší túry s přespáním na odpočívání ve stanu. Asi nejde udělat objektivní recenzi za dvě nošení, ale první zkouškou určitě prošly :-).

Standova zkušenost

Musím říct, že jsem toho bos nikdy moc nenachodil, maximálně v létě kolem bazénu. Ale jsem 100% fanda lehké turistické obuvi, pohorky nosím prakticky jen v zimě nebo na túry v opravdu vysokých horách, v Čechách pro ně poslední dobou nevidím využití (Ano i na Sněžku a jiné hory i mimo cesty v keckách, chápu, že teď se možná někdo z Horské služby osype…), ale moje nohy mi myslím děkují víc po 30 a více kilometrech, než když jsou sešněrované ve vysokých kožených botách. Běžec jsem dneska už minimální.

Když jsem tedy dostal možnost vyzkoušet „ponožkoboty“ Skinners 2.0. bral jsem to hodně s rezervou. První den, co jsem je dostal zůstaly doma v krabici, ale přiznávám, že hned ten den bych pro ně našel využití. Vyrazili jsme s přítelkyní lézt do Jizerek, po vylezení jedné obzvlášť dlouhé cesty se slanilo na opačný konec cesty, než zůstaly naše boty, čekalo nás asi 120 metrů po lýtka v bukovém listí a drcené jizerské žule: bos nebo v lezečkách? Nakonec jsem to odpajdal k batohu v lezeckých botách, ale litoval každého kroku. Neválí se mi doma náhodou ty „ponožky“? Příště je s sebou vezmu, ty bych totiž asi opravdu zvládl smotat do zadní kapsy u lezeckých kalhot.

Další náš výlet směřoval opět do Jizerek na krátkou procházku pro pár kopečků do Horobraní, do okolí Nového města pod Smrkem. Tentokrát jsem je tedy hodil do kufru auta a na startu obul (nebo oblékl?). Celková trasa asi 7 km, z toho 4 po asfaltu, tak to tedy rozhodně ne. Ale zbytek byl po příjemném lesním povrchu, tak to bylo naopak velmi(!) pohodlné. Ze začátku mi v nich bylo trochu chladno, i když rozhodně nejsem zmrzlík, ale jak se člověk rozešel tak ok. Přesto, že cesta byla mokrá, tak vyhýbáním kaluží zůstalo v „botách“ sucho celou dobu, o pot se postarali slabé ponožky, s nimi jsem se tedy na začátku trochu trápil, když se neustále shrnovali vnitřní vložky, ale zvítězil jsem.

Skalní nadšenec asi nebudu, ale chůze po měkčím povrchu je opravdu příjemná. Dovedu si je představit na lezení - návrat, jak jsem psal dříve, na velké výlety ne, ale kratší procházky by mohli být fajn, uvidíme v létě. Dále je určitě vyzkouším „na vodě“ to by mohlo být také super. Místo v mém botníku už tedy mají, a myslím, že je čas od času využiji a další pár na sebe nenechá čekat. Díky moc!

Závěrem společné díky

Musíme na závěr poděkovat Skinners, že nám dopřáli možnost si tuhle zajímavou obuv vyzkoušet. Skinnersky jsme zatím jen vyzkoušeli, ale už jsme si v nich každý našli to, na co je budeme využívat: na skály, na koloběžku, na vodu...

Takže ještě jednou velké dík. Pokud by vás zajímaly nějaké bližší zkušenosti, tak nám napište a rádi se o ně s vámi podělíme. Všechno obecné info o ponožkobotách Skinners pak najdete na jejich oficiálním webu.

Horám zdar!