Každoročně to začíná na začátku léta: - naplánuj něco, mám prázdniny, musíme někam vyjet. Loni jsme si prošly Jeseníky od chaty k chatě, letos jsme se domluvily, že bychom zkusily nějakého Horala. A proč nějakého poblíž, když můžeme zajet někam na týden a pochodit si v neznámých krajích. Tak padl návrh na Křivoklátsko. Jsme tři sběratelky, ale bohužel jedna nedostala volno na celé prázdniny. Tak jsme zbyly dvě. Už jsem pomalu plánovala ubytování, trasy, abychom stihli posbírat všech dvacet vrcholů, a to já zase plánuji ráda. Týden před odjezdem se dovídám, že kamarádka je na nemocenské a do odjezdu to neklapne. Tak co včil? S ubytováním problém nebyl, dal se zrušit den předtím. Tak se to ve mně mlelo, jestli se na to nevyp… Ale už jsem se docela těšila, sehnala jsem jiné ubytování a vyjela o tři dny dříve.

Biskoupky – Hostinec Selský dvůr, krásné ubytování, obsluha v restauraci milá a příjemná, nic mi nechybělo, mohu jen doporučit.

Vyjela jsem v pátek, a po cestě si naplánovala dva kopce, které byly na druhé straně Křivoklátska, Vysoký vrch a Hradiště. Jak jsem dojela v šatičkách i sandálkách, tak jsem si to vyšlápla. A pak na ubytotko do Biskoupek. Večer se jdu ještě projít na rozhlednu Biskoupky a odchytit kopec Bašovka.

V sobotu jsem se nechtěla moc plést mezi davy turistů, tak jsem si vybrala parkoviště v Roztocích u školy. I když jsem procházela Křivoklátem, nebyl čas na hrad, jelikož jsem před sebou měla okruh necelých 30 km. Už první kopec Baba ve mně vzbudil hlodavé myšlenky, jestli tohle opravdu chci. Je fakt, že to byl asi jediný kopec, kde jsem musela podlézat ohradníky, na zpáteční cestě jsem se jim chtěla vyhnout, ale za nimi to nebylo průchozí, tak jsem procházela krajem metrovými kopřivami. Vrátila jsem se do Roztok, dala kafe a kofolu v místní restauraci a šla okruh na Štulec a Špičku. I když je to vrchovina, zakončení kopce bývalo prudké, ale zato krátké. Procházím lesem, kolem Berounky, nepotkávám lidi, jen občas vyplaším srnku. Jeden poznatek hned na začátku, některé cesty 3.třídy jsou pro mě nepoužitelné, tak plánuji trasy na parking po silnicích druhé třídy, místo 20 km třeba 40.

V neděli, abych se vyhnula parkování, vyrážím na okruh z Biskoupek do Sebečic, přes Drahoňův újezd na Světovinu a beru útokem také Čertovu skálu. Ve Lhotě pod Radečem mně překvapuje otevřená hospůdka, dávám turka a kolu a pokračuji dále na Radeč. Pokračuji na Bílou a Babskou skálu, a těším se na pivko a večeři v restauraci. Má to malou nevýhodu, další dva dny je restaurace zavřena.

V pondělí jsou hrady zavřené, proto jedu na parkoviště pod Točníkem a Žebrákem, a přichází na řadu další třicítkový okruh. Na Točníku natrefím na nějaký divadelní festival, ale plán je jasný, tak po chvilce pozorování medvěda v hradním příkopu (za vysokým plotem ve vodě a s prázdnou bečkou od piva) odcházím dále na svou trasu. Samozřejmě to beru přes Zámecký vrch a táhlým stoupákem se šinu na Vraní skálu. Nevím, co mně zmohlo více, jestli třetí den putování nebo vedro, které už na mně taky doléhalo i v lese, ale pípla jsem si, kde to šlo a pokračuji dále na Krušnou Horu a Veliz. Kolem se prohání bouřka, naštěstí mně chytla jen krajem, a semo tamo nějaký deštík, proto se ani na Jouglovce nezdržuji a přesunuji se zpátky k autu. I když mám ráda hrady, zbaběle si pípám Žebrák z cesty a jedu hledat něco k snědku. Jelikož hodně hospod, co na mapách jsou jako otevřené, už nefungují, spolehnu se na benzínku, koupím jídlo a pár piv a ujiždím zpátky k domovu.

V úterý už si trochu oddechuji, čeká mně necelých dvacet kilometrů, přejíždím do Skryjí na velké parkoviště, a dávám se na pochod směrem na Vlastec. Následuje Zadní vrch a Vosník a jdu se podívat na zříceninu hradu Týřov. V lese by to šlo, ale jak se dostanu na beton, sálá na mně slunce. Hospoda je zavřená, tak se jedu podívat do sousední Radnice. V obci je i večer hodně teplo, dávám si kančí s brusinkama, zlehka projdu kolem domů a odjíždím na ubytování.

Ve středu mi zbývají dva kopečky. Původně jsem myslela, že pojedu busem do Zvíkovce a dojdu pěšky přes kopce do Biskoupek, ale jelikož už jsem měla okolí docela projeté, a vím, že bych hodně musela po silnici, přehodnocuji původní plány, opět sedám do auta a jedu do Podmokelského mlýna, kde mám dva kopečky na cca 12 km. Jelikož jsem skončila brzy, a mám ve sbírce už tři hrady, koukám, kde bych ještě nějaký hrad posbírala, protože vím, že Křivoklátsko se hrady jen hemží. Tak se přesouvám na Krašov. Krásně se tyčí nad Berounkou, fotím ho z vyhlídky, a pak scházím až k němu. Projdu se kolem polorozpadlých zdí, prohodím pár vět s lidmi, kteří vybírají vstupné, a jdu hledat další hrad. Poblíž je Krakovec. Zadávám trasu do navigace a přesunuji se k němu. Hned na začátku po zakoupení vstupného dostávám do ruky sešit s mapou a povídáním, a dovídám se, že se tady točil film Ať žiji duchové. Tak procházím hradem, a v uších mi zní písnička Leontýnky. Ale ozývá se také hlad, tak ukončuji prohlídku, popovídám si s paní u vstupného, a jdu hledat cestu domů. Vlastně pořádně nevím, kde jsem, a kdyby mi klekl telefon, asi se domů nedostanu, to je tak, jak se spoléháme na moderní technologie. Ale nic z mých katastrofických scénářů se nestalo, zadávám ubytování do navigace a těším se na večeři a pivo.

Ve čtvrtek nastává den rozloučení, ale ještě, než odjedu, zajedu si na Křivkolát. Protože odjet z Křivoklátska bez hradu by nešlo, mám to domů 450 km a kdoví, jestli se tu ještě přijedu podívat. Měla jsem sice v plánu zajet si po cestě někde na další hrady, ale když se ploužíš v kolonách, už se ti nechce nikde zajiždět, a vidíš se doma.

Byl to můj první horal, kvůli kterého jsem jela a plánovala dovolenou. Jsem ráda, že jsem ho splnila, ale příště to asi přehodnotím a budu sbírat horaly poblíž. Ale nestěžuji si, projela jsem 1.300km za týden, nachodila asi 130km, a vyčistila hlavu. Bylo to fajn a děkuji za naplánovaní dovolené :-)