OK, takže, když jsem poprvé viděl tuhle výzvu, nějak mě ani nenapadlo, že bych si ji chtěl splnit. Ale jak čas běžel, nějak se mi to rozleželo. Padlo několik různých plánů všude možně, akorát všechny vycházely někde kolem 80 km. Rozhodně jsem věděl, že vůbec nechci v průběhu popojíždet autem. To by mě moc nebavilo. Líbila se mi tady publikovaná trasa na Broumovsku. Jednak počtem vrcholů/km a taky, že se tim splní další výzva. No ale jelikož sem se chtěl víc zaměřit na středohoří, bylo jasný, že to prostě musí být středohoří. A teď kde. V úvahu vlastně přicházely jen dvě varianty. Kolem Litoměřic a pak takový kolečko pod Milešovkou. Další podmínka byla, že chci, abych většinu kopců ještě neměl zaznamenanou. Ve středohoří sem již něco označil, ikdyž zase toho tolik nebylo, takže dobrý. Nakonec bylo rozhodnuto, kolečko pod Milešovkou. Problém bylo jen to, že to dávalo asi 30 vrcholů. Takže muselo být i kolečko nad Milešovkou. Nakonec jsem to nějak naplánoval - viz trasa nahoře v příběhu. Pro jistotu jsem však chtěl mít pár vrcholů v záloze, kdyby se něco pokazilo. No a tím začínáme.

Vstávám ve 2:30, vůbec to nejde, hrabu se z domova až někdy před čtvrtou. Naplánoval jsem pár vrcholů autem než dorazim na místo startu. První na řadě Na Horách (1), jedu dál Srna (2). Tohle se nakonec ukázalo jako pěkná kravina, strávil jsem hodinu v aute a vůbec mě to nebavilo :D. Navíc jsem si tim ubral čas do nočního horala. Doufal jsem v alespoň 4 vrcholy navíc do 6 do rána. Na místo startu ve vesnici Vlastislav dojíždim někdy před pátou a v 5 mačkám stopaře. Když nic jinýho, budou tyhle dva vrcholy alepoň k dobru. Zdravim ze startu :D

No a odsud to docela jede Třešňovka (3)............. Vlastně, ne. Bohužel upozornění na uzavřenou oboru, kde je kopec Plešivec, se ukázalo jako pravdivé. Pořád jsem doufal, že tam budou třeba vrata dokořán nebo tak :D. Nebyly. No, první žolíkovej kopec, co jsem dal autem, vyčerpán. Ale teď už to jelo Hrádek (Oltářík) (4), Třtín (5), Dlouhý vrch (6), Solanská hora (7).

Výhled Solanská hora ^

Dále Líšeň (8), Pákova hora (9), Setenka (10), Lipská hora (11). Tady zastavuju. Fakt super výhledy na všechny strany. Kdo se třeba chystá do středohoří, rozhodně lepší výhledy než třeba Milešovka a podobně profláklý vrcholy.

Pohled na Pákova hora, Setenka, Lipská hora ^

Taková blbost jako Klůček (12) blízko u silnice, na mapě všude cesty a realita? Všecho zarostlý a ohradníky. Lezu tam po čtyřech po nějaký cestě pro lišku, která mi před chvíli přeběhla přes cestu. No, nevadí, proto tu jsem. Díky ale patronům za Liščí vrch (13) a Lišákův vrch (14). Total dávačka, navíc díky těmhle dvoum vrcholům měla tahle odbočka po cestě mnohem větší smysl. Beru Lhota (15) a uzavírám tím jakýsi svůj pomyslný celek, na který jsem se těšil a mizim dál na úsek, na který se těšim ze všeho nejmín.

Oblast kolem Milešovky je pro mě dost znamá, konalo se tu mraky pochodů, navíc sem člověk sem tam zavítá i tak. Několik vrcholů sem tu měl už označeno, takže jsem tak trochu věděl. Milešovský Kloc (16) však nebyl jedním z nich a strašně překvapil. Bukový les, kde ve dvou byste některé stromy težko objali.

Cesta na Milešovský Kloc ^

A teď asi nejhorší část. Směřuju na Bukový vrch (17), kde mám všude trávu po prsa. Na zemi zbytky z prořezávek. Neustále zastavuju a hledám klíšťata. Nakonec kousek před vrcholem oplocenka a uvnitř vysekáno! Přelézám, neřešim, označuju a mizim. Hlaváč (18) ok a pokračuju na Mravenčí vrch (19). Šel jsem tu někdy na jaře a přechod mezi byl bez problémů. Dokonce trochu vyšlapaná cestička. Jenže léto neni jaro a jestli jsem předtim měl trávu po prsa, tak tady ji mám po krk. A ne obrazně. Ikdyž, to taky. Nějak se prodírám k místu, kde vidím, že je tráva trochu uležená. A jak se tak blížim, uprostřed toho koláče spatřuji kupku sena. A jak se tak blížim blíž, celá kupka se začala hýbat. Jeden krok a zespod kupky vyletělo prase, ale chudák, mám pocit, že takhle jsem snad ještě žadnou zvěř nevyděsil. Vyletělo jak čert a za stálého kvičení to prostě bralo hlava nehlava přes kmeny, až všechno praskalo. Ještě, že neběželo na mě. To bych v kupce asi skončil já.

Dál to zase jede Velká skála (20), Štěpánovská hora (21), Pařez (22), Kleč (23), Kamenný vrch (24), Stříbrný vrch (25), Kostomlatský vrch (26), Opina (27), Zvon (28) - ufff, Bílský vrch (29).

Docházim do Bílky, kde vím, že je nějaký stánek se zmrzlinou. Pán mi sděluje, že se mu rozbil stroj, ale má to předtočeno. Nějak to moc nechápu, ale beru a pokračuju. Dostal jsem zmrzlinu v kelímku na kafe a k tomu těstovinovou lžičku. Zlomila se na druhý náběr. Nějak sem to teda dal, ale příště tenhle experiment asi vynechám. Beru to přes Bořislav, kde je sámoška. Dopňuju hlavně pití a nějaký kafe. Chvíli posedim a pokračuju. Ovšem po cestě na Stráž (30) přichází krize. Hrozný dusno a prostě to moc nejde. Kousek dál po cestě na Žimský vrch (31) narážim na potůček, kde se trochu ochlazuju a hned to jde lépe. Strana (32) a Hadí vrch (33) je sběr zadarmo bez námahy. Pokračuju Augitový vrch (34), Liščí vrch (35), Milešovku fakt vynechávám, Dubický vrch (36), Kamenec (37), Šibeník (38), Milešov - zámek (39). No a už se strašně těším, protože o vesnici dál je hospoda, kde plánuju zastávku, nějaký studený pití, jídlo a tak. Poloostrý (40) a Ostrý (41) jsou díky tomu už vlastně jen takové body na cestě. A je to tady, přicházim do Kocourova a už přemýšlím, co asi mají za nabídku. Docela rušno, slyšim hlahol, zahrádka plná pěkně oděných lidí, trochu si řikám, aby mě vůbec pustili dovnitř. Přeci jen už je to 60 km a je pořád asi 30 stupňů. Mé obavy se ukázaly jako, no řekněmě vlastně neopodstatněné. Před hospodou byla cedule: "Dnes uzavřená společnost". Tak, a to je konec. Balim to. Jediný světlý bod dne právě uhasl.

Dělám si srandu, svatebčanům přeji všechno nejlepší a odcházim ke kapličce, kde si sedám a dojídám poslední zbytky. Nějaká sušenka a oříšky. Řízek to neni no. Čeká mě asi 15 km do konce, ale nějak moc už nespěchám. No a když si řikám, že si to nějak v klidu dojdu, začně na mě řvát radar, že do půl hodiny déšť a bouřky. To se mi teda moc nelíbí.  Další část vede zrovna polem. Takže se zvedám a makám pryč. Plán je dát Vinička (42), Mokraj (43), Mokrý vrch (44), Boreč (45) a schovat se ve stejnojmenné vesnici. Letim. Asi začal působit cukr z tyčinky. A pak je tu taky motivace nebýt na poli za bouřky. Kombajny všude kolem, jenom ne na mé trase. Pšenici mám ke kolenům a dostáváj teda pekelnej záhul. Neřešim. Při stoupání na Boreč začíná trochu pršet. No a to je asi tak všechno. Pršelo asi 5 minut. Takže pokračuju Sutomský vrch (46), Holý vrch (47), Jezerka (48), Košťálov (49). A je to tu. Poslední 3 km a poslední vrchol ve vesnici. Už ani nepřemýšlím, že bych nevyužil toho druhého žolíka, co jsem odjel autem. Sbírám Skalka (50), synchronizuju, koukám na web a je to tam. Výzva splněna. Wouu, super.

Tak přátelé. A to je vše. Tahle výzva mě vážně bavila. Náplánovat a odejít. Prostě bomba. Určitě by to šlo dát i bez pojezdu autem. Myslím, že by to stálo tak 2 km navíc, ale v průběhu se člověku už moc nechce. Po nějaký době jsem se zase podíval po ránu do lesa. To se mi poslední dobou jinak moc nedaří. Co dál? Líbí se mi Lužický horal (v době psaní hotovo). Jinak stihnu letos max tak nížináře, možná nočního horala. Středohoří bych rád vysbíral celý. Ale to bude na dýl. Zase mě to chytlo a to je fajn. Ať vám to šlape. Čau.