A teď od začátku…. Na Vánoce jsem dostala od syna Radima poukaz na výlet pod stan s ním a jeho přítelkyní Magdou. Teda já měla pod stromečkem neskutečnou radost… Prostě bomba :-D V létě pojedu do přírody pod stan!


S rostoucím rtuťovým sloupcem na venkovním teploměru jsem začala přemýšlet a plánovat, kam to bude…. První návrh byl přechod hřebenu Nízkých Tater, termín červenec. Už se zdálo, že to klapne, ale kovid situace a rozhodnutí slovenské vlády o karanténě pro všechny, co nemají dokončené očkování, bylo zásadní – tudy cesta nevede, Slovensko ne.

Termín se blíží a já urputně přemýšlím, kam tedy vyrazíme. Meteorologická předpověď ukazuje - na východě bez srážek. Dávám tedy mládeži na výběr Bílé Karpaty nebo Javorníky. Odpověď jsem dostala neutrální, prý je to můj výlet a mám si vybrat jak trasu, tak místo. Oukej tedy… jde se na to… :D

Ve čtvrtek 22. 7. vyrážíme brzy ráno z Brna do Velkých Karlovic, kde začíná naše dobrodružství… Před zahájením výstupu na hřeben Javorníků se ještě posilňujeme v místním stánku makovým frgálem a ranní kávou. Dobrota toto :-) Po zelené značce se stoupá celkem plynule, nálada skvělá. 


Pro větší výhledy odbočujeme na Javorníček a dáváme pauzu včetně vybrané a mistrně připravené kávy.


Po doplnění kalorií pokračujeme dále do sedla Bukovina a odtud na Velký Javorník. Cestou sbíráme borůvky, je jich neskutečně mnoho… :D


Po dosažení nejvyššího vrcholu Javorníků – Veľkého Javorníku 1071 m n.m. se vracíme zpět do sedla Bukovina a míříme do cíle trasy dne, k chatě Portáš. Skvělé pivo i jídlo. V nohách 27 km a 1 200 m převýšení.


Druhý den s ranním rozbřeskem pokračujeme po červené na Kohútku a dále směr Makyta. Cestou krásné výhledy na Beskydy a protilehlý hřeben Hostýnsko-vsetínské pahorkatiny.


Zdolat vrchol Makyta bylo celkem náročné. Od rozcestí Krkostěna (už vím, proč ho tak nazvali :D) je příkré klesání do Papajského sedla a z Papajského sedla na Makytu opět strmé stoupání. Kdo nešel a nezažil, neposoudí… :D Nicméně zdoláno a pokračujeme do sedla Radošov a odtud po zelené na Jahodný. Bláhově jsem si myslela, že už žádné větší stoupání nepřijde. No, mýlila jsem se. Další stoupání „na morálku“ nastalo na kopec Filka. Hodně bolelo, ale jako satisfakce přišly keře plné malin. Paráda! Zastavujeme a mlsáme :D


Do obce Hovězí k vlaku nám zbývají 4 km, předpokládám, že vlak odpoledne jezdí každou hodinu v 06, měli bychom tedy stíhat 18:06. V klidu se blížíme k civilizaci, kocháme se krásnými výhledy na valašské kopce a pomalu sestupujeme. Pro jistotu kontroluji v jízdním řádu odjezd vlaku. Tvl, ten vlak nejede 18:06, ale 17:33 a další až 19:25! Hodinky ukazují 17:18, navigace 1,8 km. Neee, to jako opět budu dobíhat, jako na Šumavě?! Ano, budeš… Takže „nohy na ramena“ a rozbíháme. Dobíhám bez pádu s mládeží v zádech. Stihli jsme všichni :-) Unaveni, ale neskutečně šťastni nasedáme do vlaku. Bye, bye Javorníky, zase příště! 

Krásný výlet, za který moc děkuji. Vážím si toho, že si na mě, i přes velké pracovní vytížení, udělali čas. Doufám, že jsem je moc nezničila a zase někam společně vyrazíme :-D

A takto celý výlet vidí Magda ve svém deníku. Jooo, bylo parádně :-)