21.6. jsem se vypravila na část jesenické hřebenovky ze Skřítku na Praděd. Šla jsem ji několikrát oběma směry, v rámci Horobraní je to premiéra. Vstávala jsem v půl čtvrté ráno a než jsem dojela autobusem, dvěma vlaky a autobusem k motorestu Skřítek, bylo 6.40. Nikde nikdo, cesta začíná.

Zpočátku se jde tak trochu, pak stále víc po kamenech, stoupání celkem pozvolné. Odbočila jsem na Ztracené skály. Příznačný název! Plno popadaných stromů, skály skoro nebyly vidět. No užila jsem si, než se mi podařilo odkliknout. A přiznám se, že jsem na ně nahoru nelezla. 

Vrátila jsem se na zelenou značku, která mě bude provázet ze Skřítku na Jelení studánku. Blíží se Ztracené kameny. Těm se vyhnout nedá, značka vede přímo po nich nahoru. Výhledy opravdu stojí za to! Jeseníky! Romantické místo, na němž jsem poprvé sama. Turisté žádní.

Další dva vrcholy byly blízko sebe a přímo na značce. Pec a Pecny. Počasí přeje, je teplo, zatím ne tropické vedro. Před Jelení studánkou jsem potkala slečnu v protisměru. Daly jsme se do řeči. Je Slovenka, v Jeseníkách třetí den a je nadšená krásou "mých" hor a tím, že nepotkává davy lidí.

Na Jelení studánce mám klasický odpočinek s posilněním a pitím výborné vody. Nabrala jsem si zásoby. A trousí se první turisté. Jeden vášnivý fotograf a dva mladí běžci. Kluci se jen osvěžili ve studánce a běželi dál mým směrem.

Pokračuji po červené značce. Odbočila jsem z ní, abych si odklikla Břidličný vrch. A vidím už Praděd! Přede mnou je pohodová cesta po hřebeni s nádhernými výhledy na pravou stranu. Došla jsem na Kamzičník a přede mnou jsou Vysoké hole. Loni ještě byly v seznamu, letos dostaly červenou, tj. zakázanou, barvu. Od starého hraničního kamene jsou vidět Čertovy kameny a Praděd. Celkem jsem mezi Skřítkem a Ovčárnou potkala 16 turistů.

Jak jsem si výlet užívala! Přišel sestup na Ovčárnu. Po kamenech a prudce z kopce. Nasadila jsem hlemýždí tempo. Koleno dostalo pořádně zabrat. Šla jsem bez ortézy a nechtělo se mi ji vytahovat z batohu a nasazovat. Slunce pálilo, koleno trpělo a já se pomaloučku sunula dolů. 

Konečně Ovčárna! Mám skončit a jet dolů? A co Praděd, když už je tak blízko? Když jsem poznala, že koleno neprotestuje, šla jsem směrem Praděd. Zastavila jsem se na Kurzovní chatě, mají-li volný pokoj. Měli.

Chtěla jsem si odpočinout, ale předpověď ukazovala, že má za 2-3 hodiny začít pršet. Vzala jsem s sebou jen mobil a pití a pokračovala v "krasojízdě." Po silnici už je to procházka. Mezi Ovčárnou a Pradědem chodí lidi, ale tentokrát jich moc nebylo. 

Po roce na Pradědu! Loni jsem šla hřebenovku na Červenohorské sedlo. Začaly se honit mraky. Raději jsem se nezdržovala a spěchala dolů. Přišla jsem do chaty a začalo pršet. 

Odměnila jsem se vířivkou a v půl deváté se odebrala do říše snů.